Pokud máte zájem zjistit si podrobnosti o tomto chystaném zásahu a případně i dohlížet na zákonnost rozhodování o něm, můžete se nejpozději do 18.4.2012 obrátit na občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí, o.s.

Občanské sdružení se může přihlásit do tohoto řízení a udělit vám plnou k nahlížení do správního spisu.

Magistrát hl.m. Prahy, Odbor památkové péče oznámil zahájení řízení o žádosti o povolení sadových úprav, kácení a pěstebních opatření. Úřad jakožto orgán státní památkové péče povoluje kácení dřevin, které se nacházejí na nemovité kulturní památce.

Pokud máte zájem zjistit si podrobnosti o tomto záměru a případně dohlížet na zákonnost rozhodování o kácení v této lokalitě, můžete se obrátit na občanské sdružení Ateliér pro životní prostředí, o.s.,  a to nejpozději do 18.4.2012.

Občanské sdružení může ohlásit svoji účast v tomto řízení a poskytnout vám plnou moc k nahlížení do spisu u správního orgánu. Kontakt naleznete na adrese www.atelier.ecn.cz.

- informace od čtenáře

Více zde: http://kuzemenskysynek.blogspot.com/2012/03/odevzdavka-cmc-architects-afi-europe.html

Petice: http://www.petice24.com/proti_vystavb_afi_karlin_business_centre

Společnost Forest Golf Resort Praha a.s. podala nové oznámení záměru na výstavbu golfového hřiště poté, co bylo projednávání předchozího oznámení podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí na žádost oznamovatele předčasně ukončeno. V novém zjišťovacím řízení bude opět rozhodováno, zda bude záměr posuzován v řízení EIA.

Veřejnost se může k oznámení vyjádřit nejpozději do 12.3.2012. Podrobnosti o současné podobě záměru je možné zjistit na stránkách portálu EIA pod kódem záměru PHA806.

Úřad městské části Praha 6 oznámil zahájení územního řízení o umístění deseti řadových domů a nařídil veřejné ústní jednání na 27.3.2012.

Veřejnost může k záměru podat své připomínky a vlastníci sousedních nemovitostí námitky nejpozději na veřejném ústním jednání. Bližší informace o záměru mohou vlastníci sousedních nemovitostí získat nahlížením do spisu a ostatní veřejnost žádostí o informace na základě zákona o svobodném přístupu k informacím u Úřadu městské části Praha 6, odbor výstavby, referentka Ing. arch. Zuzana Čepelová.

Na kopečku

Na dnešní parcele v těsném sousedství kostela sv. Petra stál původně renesanční dům zvaný „Na kopečku“. Ten se v druhé polovině 19. Století dostal do majetku bohatého podnikatele Václava Špačka, tehdejšího majitele známého hradu Kokořín. Špaček nechal na začátku 20. století staré domy strhnout a na jejich místě vystavěl velkorysý novobarokní činžovní dům. Přestože byl postaven na úkor starších památek, měl svou nezanedbatelnou cenu: z celkově kvalitní architektury vynikaly zejména výpravné stáje, které dům odlišovaly od běžné činžovní zástavby toho období a říkaly si o zapsání na seznam kulturních památek. 

Demoliční experiment

Dům, který byl rodině po válce zabaven komunisty, se po roce 1989 vrátil původním majitelům. Ti ho ale v krátké době odprodali firmě EPD, která se později „proslavila“ výstavbou obchodního centra Palladium. Nepřekvapí proto, že tento nový majitel se rozhodl dům zbourat a nahradit jej novostavbou. Firma argumentovala údajným špatným stavem domu a do karet jí hrál fakt, že dům nebyl zapsán na seznam chráněných památek. Na druhou stranu jej ale chránil status památkové rezervace, který demolice historických domů vylučuje. Tomuto zdánlivému rozporu odpovídalo: rozhodnutí památkových orgánů zatímco odborní památkáři (tehdy Státní ústav památkové péče, dnes NPÚ) demolici v souladu s pravidly rezervace zamítli, magistrátní památkový odbor pod vedením ji schválil.

Celá záležitost mezitím vyvolala intenzivní veřejnou debatu, do které se zapojila řad kulturních institucí a organizací. Po roce 1989 totiž mělo jít o první velkou demolici v centru Prahy. Zároveň se tu také hrálo o váhu, kterou mají mít pravidla rezervace. Jinými slovy šlo o experiment, co všechno Praha a její památková péče snese. A experiment to byl z hlediska developerů úspěšný. Na základě rozhodnutí magistrátu byl totiž Špačkův dům roku 1993 skutečně stržen a na jeho místě vznikla banální kancelářská budova tzv. Prague City Center od architekta Otto Dvořáka (současného člena magistrátního poradního sboru expertů).

Památkové dohry

Kauza měla řadu zásadních důsledků. V prvé řadě vedla k odvolání ředitelky odborných památkářů Věry Müllerové i šéfa magistrátního odboru Pavla Pirkla. Ten ale záhy převzal funkci právě po Müllerové a z pozice šéfa odborných památkářů nadále zásadním (a negativním) způsobem ovlivňoval směřování pražské architektury. Ještě důležitější však byl vznik demoličního precedentu: navzdory pražským památkovým pravidlům se staly demolice historických domů běžnou a magistrátem schvalovanou součástí výstavby v Praze.

Klíčový je ale samozřejmě i dopad kauzy na architekturu Peterské čtvrti. Došlo zde ke zničení domu, který byl kvalitním reprezentantem architektury konce 19. a počátku 20. století. Na uvolněné parcele vznikl značně naddimenzovaný, kancelářský objekt, který se svými rozměry a počtem pater nevztahuje ani tak k sousedním domům, jako spíše k blízkým monumentálním ministerským budovám na nábřeží. Nová architektura navíc nepřinesla městskému centru výrazné obohacení. Jde o stavbu velice podprůměrnou, banálně napodobující některé motivy zbořeného domu.

Tomáš Gregůrek
Foto: Fotografie převzaty z http://www.zastarouprahu.cz/vestnik/3-2005/novostavby.htm

Text vznikl v rámci projektu Pražská památková realita na Ústavu pro dějiny umění FF UK v Praze

Odkazy a další zdroje: 

Pavel Vlček a kol.: Umělecké památky Prahy. Nové Město, Vyšehrad, Vinohrady (Praha 1); Praha 1998;

Novotný Pavel: Petrská čtvrť dům od domu; Praha 2008; str. 165 - 166

Biegel Richard: Novostavby in: Věstník klubu Za starou Prahu; 3/2005; str.13 - 23

Polívková Helena: Glosa ke kauze "Špačkův dům"; in: Zprávy Klubu Za starou Prahu 1/1994; str. 13 - 15

Benešová Marie: "Špačkův dům" trochu jinak  in: Zprávy Klubu Za starou Prahu 1/1994; str. 15 - 19

Palác čp. 159 stojí na jednom z nejreprezentativnějších míst Starého Města, na Mariánském náměstí. Pochází již ze středověku (v jeho sklepích se dochovala původní gotická stavba), současnou podobu mu ale daly až úpravy z 18. a 19. století. Po restitucích v 90. letech palác zakoupila investiční společnost Expandia s.r.o.[1] Ta roku 1997 zadala projekt rekonstrukce kanceláři Bílek Associates s.r.o.[2] s úkolem vytvořit ze středně velkého paláce centrum pro 150 (!) zaměstnanců. Tento naprosto neúměrný požadavek si vyžádal také vybudování podzemních garáží v místě gotických sklepů, přidání dvou nových pater do zvýšeného krovu, zastřešení dvora a vystavění pseudo-historizující vyhlídkové věže.

Projekt byl od začátku zřejmým zneužitím památky, přesto k němu Pražský ústav památkové péče, v čele s ředitelem Pavlem Pirklem, zaujal překvapivě benevolentní postoj a projekt schválil víceméně v předložené podobě.[3] Oproti tomu památkový odbor magistrátu obdivuhodně přesně zformuloval důvody, kvůli kterým je realizace projektu vyloučená.[4] V létě 1997 ale přišel překvapivý zlom. Ačkoliv se projekt změnil jen miminálně, obě památkové instituce si téměř ze dne na den vyměnily své postoje; odvolávaly se přitom na „nová vyjádření odborníků“. Památkáři tedy nakonec projekt vyloučili, zatímco magistrát mu dal zelenou.[5]

Tím ovšem příběh nekončí. Investorovi po navýšení střechy, kterou osadil pozoruhodnou koncentrací vikýřů, došly finanční prostředky, takže oficiálně ustoupil z budování garáží a věže. Stavba zůstala až do roku 2006 rozestavěná, s neomítnutou betonovou římsou v místě navýšení střechy. Investor se však zařadil mezi uchazeče o magistrátní grant na opravu památkových objektů. A 700 tisíc na opravu fasády a okapů skutečně získal![6] Firma tedy dostala od magistrátu peníze na opravu fasády, kterou na základě povolení od magistrátu sama poškodila. Tento bizardní závěr celé kauzy má ještě třešničku na dortu: investor při žádosti o grant rozhodně nebyl bez peněz, neboť záhy po jeho získání provedl také zastřešení dvora.

Pavla Priknerová
Foto: Černobílý snímek stavu ze 20. let převzat ze Zpráv Klubu Za starou Prahu (viz seznam zdrojů), letecký pohled převzat z aplikace GoogleEarth, snímky současného stavu a stavu před opravou fasády převzaty z http://kultura.praha-mesto.cz/parent2700/area7522 
 

Text vznikl v rámci projektu Pražská památková realita na Ústavu pro dějiny umění FF UK

Poznámky

[1] http://www.expandia.cz/, Firma se specializovala na rizikové investice mj. do výstavby administrativních objektů. Skončila v r. 2003 v likvidaci. Dalšího majitele objektu se bohužel nepodařilo dohledat. S největší pravděpodobností ale bude patřit jedné z firem, která v objektu sídlí, neboť si zde osadili nápis, kde si blahořečí za záchranu objektu.
[2] Vizualizace projektu na adrese: http://www.bilekassoc.cz/cz/projekty/komercni/37/
[3] 25. 3. 1997 - Posouzení dokumentace pro územní řízení Pražským ústavem památkové péče.
[4] Důvody zamítavého stanoviska OPP MHMP z 28. 4. 1997 byly shrnuty v článku -  Biegel, R.: Špatný systém pravidel památkové péče, in: Architekt č. 4, r. 1999, str. 77-78.
„Nedoložení zvýšení střechy stavebně-historickým průzkumem, vzniká pouze prostor pro půdní vestavbu, jejíž podoba je označena za nepřijatelnou; důkazem negativního působení tvaru střechy je zákres do fotografie; zastropení dvora konstrukcí s nádechem exotického interiéru, zásadně mění klasicistní charakter pavlačového dvora; věž znamená novou výškovou dominantu ve stabilizovaném obrazu této části památkové rezervace (hladina, měřítko, struktura stávající zástavby spolu s tvarem střech jsou chráněnými hodnotami v území Starého Města) a postrádá měřítko paláce, působí hmotně a tvarovým řešením nepřesvědčivě, její potřeba nebyla uspokojivě vysvětlena, záměr výstavby výškové dominanty není zásadně vyloučen, ale nelze připustit prosazení účelově vázaného řešení na úkor potlačení neopomenutelných hodnot území i objektu.“
[5] Vyjádření PÚPP někdy po 17. červenci 1997; závazné stanovisko OPP magistrátu z 5. 8. 1997.
[6] http://kultura.praha-mesto.cz/parent2700/area7522, http://pamatky.praha.eu/jnp/cz/granty/prehled_poskytnutych_grantu/prehled_poskytnutych_grantu_v_roce_2006/index.html?pos=30

Odkazy a další zdroje

Vlček, Pavel a kol.: Umělecké památky Prahy – Staré Město, Josefov, r. 1996, str. 188.
Biegel, Richard: Špatný systém pravidel památkové péče, in: Architekt č. 4, r. 1999, str. 77-78.
Biegel, Richard: Trautmannsdorfský palác a dostavba Lindtova paláce: dvě strany téže mince in: BEČKOVÁ, Kateřina (ed.): Sto let Klubu Za starou Prahu 1900-2000, Praha 2000, str. 190-198.
Hyzler, Josef: Trautmannsdorfský palác, záměr nástavby a rekonstrukce in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, č. 2, r. 1997, str. 12-13.
Líbal, Dobroslav: Nebezpečný útok na centrální památkovou oblast starého města pražského in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, č. 2, r. 1997, str. 14-15.
Informace o akcích sledovaných Klubem Za starou Prahu in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, č. 2, r. 1998, str. 34-35.
Veselý, Jan: Rekonstrukce památkových objektů in: Věstník Klubu Za starou Prahu, č. 3, r. 2005.

Na první pohled vypadají domy čp. 401 a 402 v Rytířské ulici netknutě. Jejich interiéry však byly na pokyn italského investora proměněny v ruiny

Historie budov

Palác Hrobčických(čp. 401, taktéž dům U Tobolky)a Wimmerův palác čp. 402 (neboli dům U Zlatého kola) v Rytířské ulici byly postaveny krátce po založení Havelského města ve 13. století. Od konce 16. století se domy stávaly majetkem šlechty. Nejvýznamnější úpravy byly pozdně barokní a poslední přestavby proběhly ve 30. letech 20. století, kdy paláce patrně vlastnil stejný majitel.

Skryté demolice

Smutný příběh zničení těchto dvou starobylých památkově chráněných staveb začal, když přešly do majetku T.V.B. spol. s.r.o. a CVTB spol. s.r.o. jednatele Cesara Belliti. Stavebník podal na Národní památkový ústav žádost o stavební povolení na odstranění půdní vestavby ze 30. let 20. století a položení nových podlahových krytin. Aniž by obdržel rozhodnutí, začal v objektu provádět úpravy nad rámec podané žádosti. Při druhém opakování žádosti na odbor výstavby úřadu Městské části Praha 1 obdržel 15. 12. 2004 souhlas s provedením drobné stavby, v té době však již byla realizována v mnohem větším a zničujícím měřítku.  V lednu 2005 v objektech proběhla kontrola pracovníky NPÚ, památkového odboru magistrátu a státního stavebního dohledu, kteří majitele opakovaně vyzvali k přerušení nepovolených stavebních prací, ovšem bezvýsledně. Stavební práce pokračovaly do března, kdy OPP MHMP společně s NPÚ a KZsP podaly trestní oznámení pro podezření na spáchání trestních činů zneužití vlastnictví a maření výkonu úředního rozhodnutí. Teprve tehdy demolice ustaly. Jejich následky už ale byly katastrofální.

Památkově chráněné ruiny

Ve většině prostor obou paláců byly zbourány vnitřní dělící zdi, historické omítky plošně otlučeny, byly rozebrány historické stropy, v cihelné gotické dělící zdi provedeny hrubé montážní průrazy. Zbouráno bylo dvorní křídlo z 30. let 20. století paláce Hrobčických. Bez archeologického průzkumu zanikly renesanční a gotické sklepy obou domů. V prvním patře Wimmerova paláce byly těžce poškozeny skvěle dochované pozdně barokní interiéry a prvky zvlášť chráněné jako movité kulturní památky. Stručně řečeno – investor až na samotné zdivo zdevastoval interiéry památek .

Všechny tyto práce byly z úředního hlediska prováděny bez projektu a tím pádem i bez schválení. Teprve 24. března 2005 předložil majitel k posouzení architektonickou studii v italštině od Paola Antonia Martiniho pro rekonstrukci obou domů na hotelový provoz, jejíž součástí nebyla technická ani autorská zpráva. Předpokládaná kapacita hotelu však představuje trojnásobek objemu, který by paláce mohly pojmout. Návrh ignoruje původní dispozice, mění úroveň podlaží a ve Wimmerově paláci navyšuje střechu, pod oběma paláci navrhuje suterény obsahujících garáže a provozní zázemí hotelu bez ohledu na původní sklepy. Realizace záměru byla shledána z hlediska státní památkové péče jako vyloučená. Podmínky pro případnou adaptaci objektů byly Národním památkovým ústavem vydány majitelům již v dubnu roku 2004, předložená studie na ně však vůbec nebrala zřetel.

Bezohlednost navzdory úřadům

Je šokující s jakou bezohledností investor postupoval v realizaci svého záměru „úprav“ památek. Aniž by počkal na vyrozumění NPÚ a magistrátu, kteří se nad poměry snažili demoličnímu šílenství zabránit. Devastování mělo za následek likvidaci cenných architektonických a uměleckých prvků obou paláců a zánik archeologických nálezů. Ačkoli jsou paláce již nenávratně zničeny, je důležité o tomto bezprecedentním činu zpravit veřejnost a zabraňovat takto bezohledným záměrům dalších památek znalých investorů a jejich architektů.

Eva Csémyová
Karolina Drössler
Foto: Jan Veselý

Text vznikl v rámci projektu Pražská památková reaita na Ústavu pro dějiny umění FF UK

Zdroje a odkazy:

Historie místa

Na místě kostela sv. Michaela stál svatostánek již ve 12. století. V polovině 14. století tu vznikl kostel gotický, který byl v 18. století barokně přestavěn. Kostel patřil k předním husitským svatyním, kde kázal i Jan Hus, po bitvě na Bílé Hoře však přešel pod správu servitů. Roku 1786 byl z nařízení Josefa II. sekularizován a až do roku 1989 byl využíván jako sklad. Sv. Michael je ale nejstarším dochovaným staroměstským kostelem, takže jeho kulturní, historická a památková hodnota je tak naprosto neoddiskutovatelná. Jeho zánik přesto už jednou hrozil: roku 1902 se ho však Klubu Za starou Prahu podařilo zachránit. O téměř století později ale vážná hrozba pro památku ožila znovu.

Historie kauzy

Roku 1982 svěřilo Ministerstvo kultury kostel Státní knihovně ČR (dnes NK). Následně (1989) se servité, společně s českým primasem a kardinálem Tomáškem zasazovali o důstojné využití prostoru. Nemohli však svou snahu opřít o žádný zákon, a tak jim nebylo vyhověno. Knihovna si ale s kostelem nevěděla rady: uspořádala neúspěšnou dražbu (1993) a nakonec kostel pronajala společnosti Kontakt Moravia, a.s., která převedla práva na dceřinou společnost Michal Praha, spol. s.r.o. Ukázalo se, že tento krok nebyl šťastný. Firma tu totiž záhy otevřela tzv. Saint Michael Mystery Show, presentující mystické krásy Prahy a její dějiny od Libuše po 2. světovou válku, to vše v doprovodu Franze Kafky. U této bizardní komedie však nezůstalo, protože z kostela se záhy měl stát night club. V rámci navazujících stavebních úprav byla nově zřízena restaurace, výtah a interiér byl přepatrován. Někdejší lehké dřevěné a litonové samonosné konstrukce skladiště byly nahrazeny těžkými železnými nosníky zasahujícími hluboko do nosných zdí i pilířů, které dle posudku NPÚ památku závažně poškodily. Navíc byla zčásti zbořena plně dochovaná, cenná barokní klenba. Dalším zásadním prohřeškem je tvar střechy, která byla po požáru roku 1990 znovu postavena, avšak s nevhodně působícími vikýři (kvůli využití podkroví) narušujícími jednotu okolní střešní krajiny.

Veškeré stavební zásahy, včetně demolice klenby, byly schváleny Odborem památkové péče Magistrátu hlavního města Prahy. Protesty a petice podané ministru kultury Pavlu Dostálovi, Parlamentu ČR, presidentu Václavu Klausovi, primátorovi Pavlu Bémovi a dalším „kompetentním“ institucím nebyly vyslyšeny. Přes protestní akce veřejnosti, církevních, kulturních, vědeckých i vzdělávacích institucí a po všech zkušenostech s devastací památky byl navíc kostel s kryptou a pohřebištěm roku 2005 dosavadnímu nájemci prodán. Další osudy kostela a jeho budoucí využití tak zůstávají otevřené, ovšem bez příliš nadějných vyhlídek.

Závěr

Je zřejmé, že kvůli provedeným zásahům byly porušeny téměř všechny kulturně historické hodnoty, tj. autenticita památky, jedinečnost architektonického řešení, působení kostelního exteriéru v rámci Pražské památkové reservace a v neposlední řadě i hodnoty spjaté s historií a osobnostmi v kostele působícími či pohřbenými. Škoda je tak nejen kulturní a hmotná, ale i morální. Selhání odpovědných míst, tedy Magistrátu hl. m. Prahy a Ministerstva kultury je proto neoddiskutovatelné.

Petr Kubík
Foto převzato z http://www.zastarouprahu.cz/ruzne/svmichal.htm

(Text vznikl v rámci projektu „Pražská památková realita“ na Ústavu pro dějiny umění FF UK)

Zdroje a odkazy

Hrubeš J., Hyzler J.: Kostel sv. Michala na Starém Městě, in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 1/1994, str. 13-15.
Muk J.: Ještě o kostele sv. Michala na Starém Městě, in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 2/1994, str. 8-9.
Líbal D.: Tragedie kostela sv. Michala na Starém Městě pražském, in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 2/95, str. 3-5.
Pavlík M.: Ještě ke kostelu sv. Michala na Starém Městě, in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 2/96, str. 4-8.
Informace o akcích sledovaných Klubem Za starou Prahu, in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 2/98, str. 35-36.
Bečková K.: The St. Michael Mystery (Mystérium sv. Michala), in: Zprávy Klubu Za starou Prahu, 2/98, str. 55-56.
Kolektiv autorů: Kostel sv. Michaela Archanděla na Starém Městě - drama letošního léta, in: Věstník Klubu Za starou Prahu, 2/2005, str. 13-18.
Kolektiv autorů: Studentská iniciativa ke kostelu sv. Michaela, in: Věstník Klubu Za starou Prahu, 1/2007, str. 25.
http://www.svatymichael.cz/index.html
http://www.zastarouprahu.cz/ruzne/svmichal.htm

Tato dokumentace je z části (bez grafických příloh) přístupná na portálu EIA www.cenia.cz/eia pod kódem záměru MZP214. Kompletní dokumentace je k nahlédnutí na Ministestvu životního prostředí, Ing. Bc. Fürstová.

Veřejnost se může k dokumentaci vyjádřit nejpozději do 2.3.2012. Občanská sdružení, jejichž předmětem činnosti je ochrana životního prostředí, veřejného zdraví nebo kulturních památek, si mohou prostřednictvím včasného vyjádření k dokumentaci záměru zajistit účast v navazujících územních a stavebních řízení.

Celý článek Jakoba Hurrle o nové radnici na Praze 7 na blogu praguewatch.wordpress.com.

Místa, kde je možné podepsat podporu vyhlášení referenda: www.referendumpraha7.cz.

http://www.youtube.com/watch?v=o8Lnk8RW7-4&feature=player_embedded

Za poslední tři roky se kapacita parkovišť P+R nezvýšila ani o jedno místo a letos to nebude jinak. Magistrát totiž na P+R parkování vyčlenil pouhé dva miliony korun.

Více v článku na aktuálně.cz.

Magistrát hl.m. Prahy zveřejnil informaci, že bylo podáno oznámení záměru "Bytový komplex Jateční - Komunardů - Tusarova" investora BAU-INVEST PROJECT, a.s. podle zákona o posuzování vlivů na životní prostředí. V rámci tzv. zjišťovacího řízení bude rozhodnuto, zda má být projekt posuzován v řízení EIA. Veřejnost se může k záměru vyjádřit nejpozději do 25.1.2012.

Bližší informace lze získat na stránkách portálu EIA pod kódem záměru PHA802.

V případě potřeby rady nebo právní asistence je možné obrátit se na Ateliér pro životní prostředí, o.s.

Úřad městské části Praha 4 oznámil zahájení řízení o kácení 46 ks dřevin rostoucích mimo les z údajného důvodu zhoršeného zdravotního stavu dřevin.

Občanská sdružení, jejichž hlavním posláním dle stanov je ochrana přírody a krajiny, se mohou přihlásit do řízení nejpozději do 8 dnů ode dne, kdy jim úřad oznámil zahájení tohoto řízení. V případě, že sdružení nemá u tohoto úřadu podanou aktuální žádost o informování o zahajovaných správních řízeních, je nejdříve potřeba podat takovouto žádost.

 V případě potřeby rady nebo právní asistence je možné obrátit se na Ateliér pro životní prostředí, o.s.