Stará čistírna kanalisace v Bubenči chátrá a trpí nevhodným komerčním provozováním

Národní kulturní památka "Čistírna odpadních vod kanalizační, včetně technologického zařízení", č.p. 199, k.ú. Bubeneč, Papírenská 6, Praha 6, byla vybudována v letech 1901-1906 v rámci rozsáhlé kanalizace města Prahy. Stavbu kanalizace včetně čistírny odpadních vod koncepčně navrhl britský inženýr vodohospodářských a kanalizačních staveb Sir William Heerlein Lindley na základě projektů a studií českých inženýru. Objekt je majetkem Hlavního města Prahy. Areál čistírny je unikátní tím, že krom vlastní budovy je v něm ve značném rozsahu uchovaná původní technologie. Jedná se hlavně o provozované parní kotle a parní stroje na pohon čistírenské technologie, zejména kalových a povodňových čerpadel.

Komerce místo péče o museum

V minulosti zde začala parta nadšenců budovat ve značně zanedbaném objektu museum, svépomocí opravili parní stroje a v roce 1992 založili obecně-prospěšnou společnost Ekotechnické museum. Město jim objekt levně pronajalo, protože šlo o nekomerční musejní činnost. Společnost Ekotechnické museum ale ovládli lidé z marketingu a byznysu, kteří dle našeho názoru musejní činnosti nejen že nerozumějí, ale ani je nezajímá. Vypudili nadšence a dobrovolníky a nyní zde provozují netransparentní byznys formou pronájmů objektů a celé "museum" mají především jako kulisu a dekoraci pro další a další výhodné pronájmy. Členové naší občanské iniciativy www.zachranmecistirnu.cz se domnívají, že výnosy z pronájmů mizí mimo museum, kam by měly být investovány podle smlouvy s Magistrátem hl.m. Prahy. Budova tak chátrá a je zanedbaná stejně jako památkově chráněná původní technologie.

Nemáme nic proti rozumnému komerčnímu využití objektu, ale ne každá akce se hodí do národní kulturní památky, jakou čistírna je. Rozhodně tam není místo pro dekadentní večírky a diskotéky (viz video). Podle odstavce 9 zákon č. 20/1987, Sb. o státní památkové péči, je vlastník. kulturní památku „povinen užívat pouze způsobem, který odpovídá jejímu kulturně politickému významu, památkové hodnotě a technickému stavu."

Dlouhodobé chátrání budovy, vyvádění peněz z pronájmů (či velmi špatné hospodáření) o.p.s Ekotechnické museum způsobí, že opravu této národní kulturní památky zaplatí všichni Pražané. Provozování kotlů a parních strojů především pro raut vede k jejich nadměrnému a zbytečnému opotřebení; tato zařízení by měla být provozována hlavně na akcích pro širokou veřejnost. Do případu typu kostelu Svatého Michala) či stadionu Štvanice je ještě daleko, ale i stadion byl před 10 lety ještě v docela dobrém stavu – a dnes se bourá.

Věc projednává:
MHMP SVM – Odbor evidence, správy a využití majetku, MHMP OPP – Odbor památkové péče, Národní památkový ústav, Památková inspekce Ministerstva kultury.

Možnosti zapojení občanů:
Zachraňme starou čistírnu, Petice.

Martin Přibil, Jan Molič Zachraňme starou čistírnu.

Zdroje a další odkazy: Zákon č. 20/1987, Sb. o památkové péči, Zakládající listina o.p.s Ekotechnické museum, Statut o.p.s Ekotechnické museum, Smlouva mezi magistrátem MHMP a o.p.s Ekotechnické museum, ICOM – Profesní etický kodex museí, Zachraňme starou čistírnu, Idnes.cz: V ekotechnickém muzeu zakázali večírky, možná to pro něj bude konec (PR článek provozovatele – pohled z jiné strany). Redakce Praguewatch.cz (23. června 2011) - k této věci požádáme o vyjádření ředitele Ekotechnického musea. Obdrželi jsme odpověď 29. června, kterou však zástupce Ekotechnického musea neměl zájem zveřejnit.