Paláce v Rytířské ulici: devastace památek kvůli přestavbě na hotel

Na první pohled vypadají domy čp. 401 a 402 v Rytířské ulici netknutě. Jejich interiéry však byly na pokyn italského investora proměněny v ruiny

Historie budov

Palác Hrobčických(čp. 401, taktéž dům U Tobolky)a Wimmerův palác čp. 402 (neboli dům U Zlatého kola) v Rytířské ulici byly postaveny krátce po založení Havelského města ve 13. století. Od konce 16. století se domy stávaly majetkem šlechty. Nejvýznamnější úpravy byly pozdně barokní a poslední přestavby proběhly ve 30. letech 20. století, kdy paláce patrně vlastnil stejný majitel.

Skryté demolice

Smutný příběh zničení těchto dvou starobylých památkově chráněných staveb začal, když přešly do majetku T.V.B. spol. s.r.o. a CVTB spol. s.r.o. jednatele Cesara Belliti. Stavebník podal na Národní památkový ústav žádost o stavební povolení na odstranění půdní vestavby ze 30. let 20. století a položení nových podlahových krytin. Aniž by obdržel rozhodnutí, začal v objektu provádět úpravy nad rámec podané žádosti. Při druhém opakování žádosti na odbor výstavby úřadu Městské části Praha 1 obdržel 15. 12. 2004 souhlas s provedením drobné stavby, v té době však již byla realizována v mnohem větším a zničujícím měřítku.  V lednu 2005 v objektech proběhla kontrola pracovníky NPÚ, památkového odboru magistrátu a státního stavebního dohledu, kteří majitele opakovaně vyzvali k přerušení nepovolených stavebních prací, ovšem bezvýsledně. Stavební práce pokračovaly do března, kdy OPP MHMP společně s NPÚ a KZsP podaly trestní oznámení pro podezření na spáchání trestních činů zneužití vlastnictví a maření výkonu úředního rozhodnutí. Teprve tehdy demolice ustaly. Jejich následky už ale byly katastrofální.

Památkově chráněné ruiny

Ve většině prostor obou paláců byly zbourány vnitřní dělící zdi, historické omítky plošně otlučeny, byly rozebrány historické stropy, v cihelné gotické dělící zdi provedeny hrubé montážní průrazy. Zbouráno bylo dvorní křídlo z 30. let 20. století paláce Hrobčických. Bez archeologického průzkumu zanikly renesanční a gotické sklepy obou domů. V prvním patře Wimmerova paláce byly těžce poškozeny skvěle dochované pozdně barokní interiéry a prvky zvlášť chráněné jako movité kulturní památky. Stručně řečeno – investor až na samotné zdivo zdevastoval interiéry památek .

Všechny tyto práce byly z úředního hlediska prováděny bez projektu a tím pádem i bez schválení. Teprve 24. března 2005 předložil majitel k posouzení architektonickou studii v italštině od Paola Antonia Martiniho pro rekonstrukci obou domů na hotelový provoz, jejíž součástí nebyla technická ani autorská zpráva. Předpokládaná kapacita hotelu však představuje trojnásobek objemu, který by paláce mohly pojmout. Návrh ignoruje původní dispozice, mění úroveň podlaží a ve Wimmerově paláci navyšuje střechu, pod oběma paláci navrhuje suterény obsahujících garáže a provozní zázemí hotelu bez ohledu na původní sklepy. Realizace záměru byla shledána z hlediska státní památkové péče jako vyloučená. Podmínky pro případnou adaptaci objektů byly Národním památkovým ústavem vydány majitelům již v dubnu roku 2004, předložená studie na ně však vůbec nebrala zřetel.

Bezohlednost navzdory úřadům

Je šokující s jakou bezohledností investor postupoval v realizaci svého záměru „úprav“ památek. Aniž by počkal na vyrozumění NPÚ a magistrátu, kteří se nad poměry snažili demoličnímu šílenství zabránit. Devastování mělo za následek likvidaci cenných architektonických a uměleckých prvků obou paláců a zánik archeologických nálezů. Ačkoli jsou paláce již nenávratně zničeny, je důležité o tomto bezprecedentním činu zpravit veřejnost a zabraňovat takto bezohledným záměrům dalších památek znalých investorů a jejich architektů.

Eva Csémyová
Karolina Drössler
Foto: Jan Veselý

Text vznikl v rámci projektu Pražská památková reaita na Ústavu pro dějiny umění FF UK

Zdroje a odkazy: